V jednom západočeském městečku se konala již po několikáté, myslím, že po třicáté čtvrté, fotografická soutěž. Není to ledajaká soutěž, ale soutěž podvodních fotografů, a tak, jak dá rozum i fotografie musí být podvodní. Protože, fotografů za ta léta je mnoho a fotografií tím pádem také, soutěží se v různých kategoriích.

Že jich je hodně, těch kategorií, to je moc a moc dobře. Alespoň se těch cen může rozdat tolik, že na každého autora nějaká občas zbyde. On je to takový moderní trend ty kategorie. Vezměte si třeba Olympijské hry. Když je staří Řekové vymyslili, vystačili si pouze s jedinou - během okolo stadionu. Nevím, kdo to tenkrát změřil, ale byl to prý běh na 192,27 m. Jeden vítěz, jedna medaile a dost. A dnes? Těch disciplín je snad přes 300 a k tomu ještě zimní olympiáda, kdyby se to někomu náhodou v létě nepovedlo. A v Tachově? Sakra, teď jsem to prozradil, kde se to stalo. Tam je to taky taková malá olympiáda. Každý autor dostane placičku s Čochtankou a každý „třetí“, když se zadaří, cenu. Ta cena je většinou taky s Čochtankou. Čochtanka to je móc hezké stvoření. Mořská panna s velice vyvinutým charakterem, jak by to ohodnotil jeden můj přítel, znalec žen. Ceny jsou opravdu velmi hezké, a kdo by si tedy nepřál nějakou získat. I já jsem letos poslal fotečky do soutěže. Na tři kategorie jsem políčil. A světe div se, v jedné také zvítězil. Čochtanku jsem dostal, oko muže se potěšilo, ale radost z ceny jsem zprvu neměl. Divíte se proč? Ne, nejsem nafoukanej či nesoudnej, ale spíše naopak. Problém je v tom, že ty mé soutěžní fotografie vlastně nikdo neviděl. Stala se totiž nějaká technická chyba a fotografické portfolio mé maličkosti se v kinosále před zraky bodujících diváků prostě neobjevilo. Takže, cena - necena. No a jak je tedy možné, že jsem v divácké soutěži zvítězil? Vyhrála mi to, a to mě hodně těší, vlastně důvěra mých přátel, kteří ač mé obrázky neviděli, bodík mi přesto dali. Buď mi ho dali z přesvědčení, že se jim mé obrázky všeobecně líbí, či z hecu, že to pořadatel trochu zpackal. Ale kdo by to řešil, že jo. Takže, teď již asi chápete, že pořadí slov v nadpisu není chyba, tu medaili mi prostě dajli.