Ahoj kamarádi, jsem stále rozpolcen. I po dlouhém rozhovoru s věčným optimistou Martinem R. o současné koronavirové situaci si stále nejsem jist, zda je rozumné se vědomě srocovat. Je to veliké dilema. Při dodržení všech pravidel a určité disciplíny by to asi šlo (nevím ale, zda by mě to takto bavilo). Je to určitě k zamyšlení.

Jsou tady oprávněné obavy o sebe, o své blízké, a hlavně o naše stařečky, se kterýma se chceme alespoň o Vánocích potkat. Myslím, že každý z nás již okusil buď na sobě či ve svém blízkém okolí důsledky covidové infekce. Někdy je to úsměvné, ale někdy až zamrazí. Nechci zde kázat, to ho jsem dalek, všichni jste rozumní a podle toho se i chováte, ale doba je opravdu zlá. Bylo tu chvilku světýlko naděje, ale to už zase pohasíná. Na druhou stranu se určitě nesmí propadat skepsi. Zdravý a rozumný optimismus je určitě na místě. Z cela jistě se z toho nezblázníme. Je to prostě život a určitě bude zase lépe. Dal jsem Martinovi slib a slib se musí dodržet. Byla by asi skutečně škoda, porušit tradici, a alespoň ten zpěvníček nevydat. Tak ho tady máte. Jak s ním naložíte je jenom na vás. Možná si alespoň v kruhu rodinném podle něj zazpíváte. Obsahem se od toho loňského vlastně neliší, jen jsem zvětšil čísla stránek (jak bylo požadováno) a obnovil první a poslední stranu.

 
Tak se mějte krásně. A jestli si zazpíváte doma, nebo v Praze, nechávám na vás. Buďte rozumní a ostražití a jak říká Jiřík, opatrujte se!
Krásné prožití svátků, pevné zdraví a vše dobré vám přeje Jindřich.