Čarodějnice - už pokolikáté? Ani nevím. Minule jsem chyběl, ale jinak tento očistný rituál absolvuji celkem pravidelně. Proč očistný, o tom jsem tu už před časem také psal. Zima už je konečně pryč a jaro se dere kupředu. Na zahradě u Mirečka a Sašenky všechno pučelo.

Rozkvetlá třešeň kropila příchozí růžovými lístky. Zapadající slunko zalévalo zahradu zlatými paprsky a vše bylo naplněno příjemnou vůní všude přítomných květů. Letos jsme kupodivu dorazili včas. Vítek měl sice již polovinu zahrady posekanou a Štěpán s Emilkou už prováděli zatěžkávací skoky na čerstvě složené trampolíně, ale přesto jsme byli mezi prvními brigádníky. Natáhnout hadice, zprovoznit pípu na pivo, obléknout čarodějnici. Míra rozdával rozkazy jak generál Windischgrätz. Všechno klaplo a ještě než se začalo smrákat, už hořel ohýnek buřtovník, nebo snad vuřtovník (to mi zní ale blbě, i když je to asi správně). Špekáčky zavoněly a jarní poezie byla tatam. Pilo se, jedlo se a hlavně klábosilo. Po setmění vzplála vatra. Vatra asi ne, to bych urazil tento kultivovaný tvar ohniště. Byla to spíše hromada bordelu a špíny, nad kterou se vznášela baba Ježibaba. A v tom si myslím, je právě ta symbolika celého aktu. Staré a ošklivé musí shořet, aby ten nový rok byl čistý a radostný. Všem Vám upřímně přeji, aby se tak stalo.

Mějte se moc hezky Jindřich     

Fotografie z akce naleznete zde.