... o tom jak jsme vyhráli jednu podivnou soutěž.
Čau táto,“ oslovil mě můj dospívající syn Jakub, ,,Slávie vypsala fotografickou soutěž.“ „ Hm “ odvětím a myslím si, co zase ten kluk blbne, v hlavě má pouze fotbal a Slávii především. ,, No fakt, je to zajímavé, “  nedá si pokoj, ,,stačí udělat nějaký exotický snímek se symbolem Slávie a poslat ho po internetu.“ „Jo tak jo,“ odvětím a doufám, že zítra si už ani nevzdychne. Opak byl pravdou...

S manželkou Ivou jsme měli před odjezdem na dovolenou do Indonésie na ostrov Bali a okolí. Synáček nenechal nic náhodě a do potápěčského vybavení nám přibalil malou repliku dresu Slávie a slávistickou šálu, se kterou mává nad hlavou na fotbalových stadionech celé Evropy. Bez pořádné fotky se nevracejte, byla poslední slova při loučení. Zdraví a životy rodičů byly jaksi v pozadí, ale na to jsme si vlastně už zvykli.

Dovolená byla super. Po namáhavé cestě jsme si užívali nádherné přírody na Komodských ostrovech a Bali. Potápění bylo náročné, ale zato nádherné. Bohužel, jak je to se vším, vše jednou skončí. Poslední večer předběžně balím některé části výstroje, o kterých předpokládám, že je zítra na posledním ponoru již nebudu potřebovat. Otevřu batoh a kuk, na dně se na mě směje slávistická šála. To bude průšvih, už vidím tu protáhlou hubu a slova ,,Vy jste se na mě vybodli.“ Je tu však ten poslední ponor a už se mi v hlavě rodí nápad. Exotický snímek? No jasně, fanoušek v neoprenu na kraji korálového útesu, to je ono. O všem zpravuji Ivu a šálu cpu do kapsy potápěčského žaketu. Jo, ale to nebyl konec. Druhý den se potápíme a opět jsme uneseni neuvěřitelnou krásou podmořského světa. Já fotím a jsem v naprostém transu. Najednou ke mně připlave Iva a něco nesmyslného gestikuluje. Máchá rukama, šahá si na krk a třeští oči. Nechápu. Snad ji došel vzduch a šahám pro svou záložní automatiku. Ne, kroutí hlavou a sápe se na mě.  Po chvíli zápasu vytahuje z mé kapsy bílo červený hadr. Teď mi to seplo, šála. No jasně, poslední snímek. Aranžuji Ivu, cvak jednou, podruhé, potřetí a dost již není vzduch, jdeme nahoru. Na hladině se tomu ještě zasmějeme. No hlavně že je úkol splněn a dušička bude mít pokoj.

Nastal pracovní proces. Sedím na poradě a asistentka mi volá: ,, Mám na drátě vašeho syna, mohu vám ho přepojit?“ „Co chce?“ ptám se otráveně. „ Nevím, ale je to prý důležitý.“  „Tak mi ho přepojte.“ „ Lepší chvíli si nemohl vybrat,“ myslím si. „Snad se mu nic nestalo,“ uvažuji. ,,Tati, tati, vyhráli jsme,“ řičí synátor do sluchátka! Tupě civím na vyrušené kolegy a marně hledám souvislosti. ,,No dobře gratuluji, ale to mi snad můžeš vyprávět, až přijdu domů,“ zklidňuji ho. Přesto mi to nedá a ptám se: ,,A s kým jste hráli?“ „Ale ne, ty to nechápeš, tu soutěž, tu foto soutěž od Slávie, už víš?“ Teď zase nechápou kolegové v kanceláři. Asi jsem vytřeštil oči a blekotal nesmysly jak při infarktu.

No a co závěrem. Zase se potvrdilo Líná  huba - holé neštěstí. Syn nás uvrčel a nyní se již těší na sladkou odměnu. Letecký výlet se svojí milovanou Slávií na zápas do španělské Valencie.  A já,  letím s ním a budu asi muset zase fotit. Nejspíš Jakuba na palubě slávistického letadla ve společnosti jeho idolů.   

 

Žádné komentáře

Přihlásit se a odeslat komentář

„Nejlepší způsob, jak pozorovat ryby, je stát se sám rybou.“

Jacques-Yves Cousteau

Social media
O nás

Potápěči FA © 2023.