Tak tohle byl opravdu výživný zážitek. Ještě nyní se mi o tom zdá. Stále se dá něco nového objevovat.

Už jsem zažil ledacos, od běžných ponorů přes ponory hloubkové, například k vrakům, až po ponory driftové, kdy se vezete v mořském proudu jako v tramvaji. Blackdive jsem ale absolvoval poprvé. Nočních ponorů mám za sebou také desítky a už mě nepřekvapí, ale tohle bylo úplně jiné, opravdu pořádný nářez. Asi to znáte, klasický noční ponor vypadá tak, že se zanoříte za světla se západem slunce, kdy začínají vylézat noční dravci. Pak se asi po hodině vynoříte, když už je všude tma. U blackdive je to jinak. Padnete do vody teprve tak dvě až tři hodiny po západu slunce, a to do úplné tmy. Divemaster vás v noci zaveze na širé moře, daleko od břehu, kde hloubka pod vámi dosahuje stovek metrů. Z hlubin vystupuje vzestupný proud a nese s sebou velké množství planktonu a drobných hlubinných živočichů. Plán ponoru je docela jednoduchý. Skočíte do vody a prvních dvacet minut strávíte ve 20 metrech, pak v patnácti a nakonec v deseti metrech. Začátek ponoru je děsivý, orientace nulová, všude jenom absolutní tma. Nevidíte dno, nevidíte útes, nevidíte hladinu a nevidíte ani svého buddyho. Orientovat se musíte jen podle svého hloubkoměru a tenkého provazu na kterém jsou zavěšeny svítilny. Ty otočeny směrem ke dnu mají za úkol, na své světlo přilákat rozličnou mořskou havěť, potravu pro fotografy. Když se vám po chvíli podaří stabilizovat hloubku a oči si přivyknou na absolutní tmu, začne ohromné představení. Vznášíte se v beztížném stavu v nekonečném prostoru modrého kosmu obklopeni světélkujícími příšerkami. Prožíváte blízká setkání třetího druhu. Nezapomenutelný zážitek. Focení je ale obtížné a vyžaduje speciální techniku. Přiznávám, že jsem to moc nezvládal. Přesto jsem pár obrázků z té nouze vykřesal. 🤓

Zpět na KAPITOLU 1