V sobotu 28. listopadu se sešlo v rokycanském bazénu 18 podvodních fotografů z celé České republiky aby předvedli své schopnosti při tvorbě fotografií v bazénu. Soutěžilo se ve dvou kategoriích. V kategorii ženský akt byla úroveň fotografií na vysoké úrovni a byla patrná příprava jednotlivých fotografů. Kategorii volné téma pojali někteří fotografové vlažněji a to se samozřejmě projevilo i ve vlastní tvorbě. Nejlepších výsledků dosáhl Pavel Bohoněk z Prahy, který zvítězil v obou kategotiích a stal se pro rok 2009 mistrem České republiky. Na druhém místě se umístila plzeňská fotografka Alena Voráčková a třetí příčku v celkovém hodnocení obsadil Martin Šandera z Prahy.

V přiložené souboru naleznete vítězné fotografie, pořadí celkové i v jednotlivých kategoriích.
Reportáž a ostatní soutěžní fotografie naleznete na: fotografie Bohumír Kráčmar

Jak jsem fotil akt 

Ráno bylo krušné, po plesu jsem toho mnoho nenaspal. Zvuk budíku mi připadal jak exploze o síle několika megatun trinitrotoluenu. Jen pomyšlení, co mě vlastně dnes čeká, mi dalo sílu, abych se vyplazil z postele. Již s radostným očekáváním událostí tohoto dne jsem uháněl k Rokycanům. Zvláštní pocit tušení neznámého se střídal s nejistotou z neúspěchu. Možná je to divné, ale ještě nikdy jsem nahé ženské tělo nefotil.
Na bazénu bylo rušno. První parta potápěčů fotografů zanořených do bazénu již upínala zraky svých objektivů k více či méně vyvinutým objektům. V restauraci nad bazénem, kam jsem zašel na pozdní snídani, se tísnili dychtiví pozorovatelé. Zafuněné sklo dělící bazén od restaurace se prohýbalo ve švech. „No to bude nářez,“ pomyslel jsem si a tiše meditoval, jak to vlastně všechno nafotím. „Sliby chyby,“ vyčítal jsem si. To bylo předsevzetí… „Dojdeš do knihovny, projedeš internet, promyslíš kompozice, nastuduješ nasvícení.“ Skutek utek. A tak jsem tam seděl a čekal na kamarádku Mirku, která měla přivést profesionální modelku. „To bude trapas,“ pomyslel jsem si.
Naštěstí nebyl, modelka Kačenka byla úžasná. Domluvili jsme se, že nafotíme tři série: s bublinami, s hadrem a s rybářskou sítí. Druhou kategorii „volné téma“ jsem neřešil. Jak se později ukázalo, nebyl jsem sám. Ve vodě to šlo úplně samo. Kateřinu jsem nechal v podstatě dělat, co chtěla. První snímky byly děsné, Kačka se šklebila, oči ji pálily, držela si nos. Pak to ale přišlo, naprostá pohoda, byli jsme v transu. Hodina utekla jako voda. Snímek za snímkem, póza za pózou, nasekal jsem jich čtyři sta. „Digital, fotografova smrt!“ říkám to pořád. A to už tu byl Bohouš a hnal nás z vody: „Končíme, končíme, za deset minut je tu veřejnost,“ volá na nás. Teprve nyní procitám a uvědomuji si, jak je moje modelka prokřehlá. Chudinka měla husí kůži takovou, že se jí v ní bradavky na prsou ztrácely. 
Focení bylo fajn, ale to co nás čekalo, bylo skličující. Fotečky jsem nasypal do notebooku a nastalo dilema. Čtyři sta fotek a vyber jedinou a to přibližně za třičtvrtě hodiny. Hrůza. Nasazujeme metodu prvního, druhého a třetího výběru. Výsledná volba padla na fotku s červeným šátkem. Je zajímavé, že i mnoho dalších přátel, kterým jsem vybrané fotografie ukázal, považovalo tuto za nejzajímavější. Bohužel porota byla jiného názoru, a tak jsme obsadili pro mě krásné sedmé místo. Co mě potěšilo, bylo to, že když jsem po uzavření soutěže odborníkům z poroty ukázal ostatní fotečky z užšího výběru, pěli chválu a uznale pokyvovali.
A ještě jeden úžasný zážitek jsem ten den prožil. To když mě porota přizvala jako technického asistenta v době výběru těch nejlepších fotografií. Ovládal jsem notebook, promítal snímky a dychtivě naslouchal všechny odborné projevy. Každý snímek rozebrali do detailu. Kompozice, fotografický nápad, technika, tonalita snímků – spousta kritérií, ani jsem to netušil. Ty tři hodiny usilovného boje tří porotců o svůj názor pro mě znamenaly tak týdenní školení, jak se má doopravdy fotit.
A co závěrem? Soutěž vyhrály opravdu pěkné snímky. Konkurence byla veliká a neuvěřitelně vyrovnaná. Atmosféra super, skvěle jsme si to užili. Jen jsme litovali, že letos k večernímu posezení nedorazila „Dahabská parta“. Ale i tak jsme to patřičně zapili. Už se těším na příští ročník. Témata už jsou známá: Pohyb a Model. Model? To by mohl být taky akt. Tak že bychom si to zopakovali? Možná, uvidíme …
  
Pár snímků je v galerii. Můžete napsat komentář. Díky Jindřich

a Mireček se mi také podařil. Že! 

mireek2 

Žádné komentáře

Přihlásit se a odeslat komentář