Určitě jsem vám tento příběh už vyprávěl, možná několikrát, ale přesto si myslím, že by v této kapitole neměl chybět.

Žraloci jsou vrcholní predátoři moří, a to samozřejmě souvisí s jejich vzezřením a chováním. Jsou většinou velcí, mají velkou tlamu plnou ostrých zubů, jsou rychlí a mrštní. Většinou se zjeví nečekaně a překvapivě. Přesto je nutné říci, že jejich chování je přirozené a pro člověka není nebezpečné. Jejich pověst předbíhá realitu. Ročně umírá na bodnutí včely násobně více lidí, než je zaznamenáno útoků žraloka na člověka. Srovnávat každodenní nebezpečí běžného člověka od autonehod až po utopení se v bazénu snad nemá ani cenu rozebírat. Přesto jsou žraloci démonizováni a televize a film si v tom velice lebedí.

Mnoho potápěčů vám potvrdí, že potkat pod vodou žraloka, pokud se nejedná o specializovanou výpravu, je docela velká náhoda. Je to svátek, o kterém si zúčastnění dlouho vyprávějí. Kvalitně ho přitom vyfotit, to znamená z blízka, je náhoda na druhou. Z tohoto důvodu se pořádají pro potápěče specializované výpravy do lokalit, kde je možné žraloky potkat a k potápěčům je přilákat.

Kuba 2007.
Fidel to měl na kahánku, a tak jsme si řekli, že dokud jsou poměry na Kubě ještě předvídatelné, vyrazíme na výlet za žraloky. Vše zorganizoval Miloš Chlápek, velice šikovný hoch a zdatný průvodce Kubou. V rezervaci Jardines de la Reina to bylo krásné. Ubytováni jsme byli na docela luxusní lodi a každý den jsme podnikali několik ponorů na různých lokalitách. Samozřejmě nás zajímali hlavně žraloci. Posádka lodi, a především divemasteři, na to měla jednoduchou fintu. Plný pytel na kousky naporcovaných a hlavně dostatečně smradlavých ryb. Na gumovém člunu nás průvodci odvezli na místo, kde na nás žraloci již čekali. Ano, je to smutné, ale je to tak. Pravidelné návštěvy a tím pádem pravidelný přísun lákavých lahůdek naučil žraloky vyčkávat příchodu zážitku dychtivých potápěčů. Plán byl jednoduchý, skočit do vody a seřadit se do půlkruhu kolem malé skalky korálů ve hloubce asi tak deseti metrů. Pod kámen uprostřed skalky divemaster umístil pytel s návnadou a žraločí představení mohlo začít.

Už do vody jsme skákali s velkými rozpaky. Kolem gumového člunu totiž kroužilo několik zvědavých žraloků hedvábných. Jsou to sice ti menší, ale jejich hřbetní ploutve prořezávající vodní hladinu, tehdy zvedli nejednomu potápěči tepovou frekvenci. Sebrali jsme odvahu a spadli do vody. Pod hladinou se vše zklidnilo. Zaujali jsme domluvené postavení. Před sebou jsem měl po pravé straně Mirka po levé Ivu. Po chvíli čekání to začalo. Menší, ale o to rychlejší silky najednou zmizeli a na scénu vstoupili žraloci karibští. Torpéda s délkou okolo tří metrů z počátku klidně a zdánlivě chaoticky proplouvali v labyrintu potápěčských siluet. Najednou jeden objevil ukrytý igelitový pytel. Strhlo se úplné šílenství. Žraloci začali prudce kroužit a rypáky naráželi do skalky. Vrtěli se, převraceli a rvali pytel na kusy. Do minuty bylo po všem. Pak ale nastala naše chvíle, myslím tím fotografů. Vše se znovu zklidnilo a žraloci začali v poklidu opisovat pravidelné dlouhé kruhy. Opětovně připlouvali ke skalce a z dravých bestií se zase stali ladně se pohybující páni moře. Velmi jsem si to užíval, opatrně se natáčel a fotil jednoho žraloka po druhém. Ta blízkost byla neuvěřitelná. Z poza zad se nám ve vzdálenosti několika desítek centimetrů zjevovala nejdříve hlava a pak postupně celý žralok. Seděl jsem na dně a snad ani nedýchal. Neuvěřitelně napínavé divadlo.

No a pak se to stalo. Míra tvrdil, že nevědomky, ale já si myslím, že spíš poťouchle, strčil bleskem svého podvodního pouzdra do boku právě proplouvajícího žraloka. Chramst! Jen úplně malý zlomek vteřiny stačil k tomu, aby se tohle skoro třímetrové monstrum bleskurychle otočilo a chňaplo Mírův blesk do tlamy. Oba jsme si v tom okamžiku cvrnkli do neoprenu. Reflexivně jsem připažil, stáhnul foťák k tělu a nevěřícně zíral. Chytrolíni pak samozřejmě říkali, proč jsi to nevyfotil? Prostě to nešlo. Byl jsem z této kratičké, ale výživné události tak konsternovaný, že jsem nebyl schopen ničeho, načež něco vyfotit. V té chvíli jsem si uvědomil, že jsme tam, myslím tím pod vodou, skutečně jenom na zdvořilostní návštěvě a vše, co tam činíme musí být obezřetné, velice opatrné a hlavně nenápadné. Oni jsou tu doma a oni určují pravidla. Nic se nikomu nestalo, žralok vyplivl pro něj neškodný a hlavně nechutný Mírův blesk a v klidu s nonšalantností jemu vlastní pomalu odeplul. Později jsem se dozvěděl, že střídavé vysoké napětí, které uvnitř blesku připravuje světelný výboj, vytváří elektrické a magnetické pole, na které jsou žraloci vysoce citlivý. Tak jen pro vysvětlenou.       

Zde si můžete prohlédnout video, jak se potápí se žraloky na Kubě .

Maledivy 2021

Byl covidový rok a my jsme měli na březen objednaný zájezd na Maledivy. Samozřejmě jsme váhali, ale pak převládlo přesvědčení, že na lodi daleko od lidí se nám nemůže nic stát. Že to dopadlo špatně, teď již víme. Většina z nás onemocněla a víc jak čtrnáct dní na izolačním pokoji v Male s teplotami, slabostí a hrozným jídlem, bylo pro nás dostatečným trestem za naši nerozvážnost. Ale o tom až někdy jindy. Potápěčský týden před naší nákazou se ale mimořádně vydařil. Skvělá parta, luxusní loď a hodně zajímavé potápění. Byli jsme tentokrát na úplném jihu maladivského souostroví. Potápění na atolu Gaafu Alif je úplně něco jiného, než jsme na Maledivách byli zvyklí. Místo mělkých korálových teras s malými barevnými rybkami, zde byly hluboké kaňony se stěnami mizícími v nedohledné temné modři. Také život v moři byl značně odlišný, korálové rybky vystřídaly četné želvy, velké ryby a samozřejmě žraloci. Za žraloky jsme podnikli několik výprav.

Na jedné lokalitě, kde posádka doprovodné lodi, pro přilákání žraloků, shazovala do moře zbytky ryb, jsem opět zažil podobný příběh jako na Kubě. Naše parta B asi osmi potápěčů se po zanoření shromáždila na hraně příkopu. Čekali jsme na velké žraloky, kteří měli připlout z hlubiny pod námi. Všude kolem nás plavala návnada, zbytky ryb. Bohužel místo velkých žraloků se mezi námi objevilo hejno malých žraločích juniorů. Druh žraloka neumím určit, možná stříbrocípí. Jezdili kolem nás v naprostém transu a chňapali po všem kolem sebe. Seděl jsem za zády Ivana, který ten zmatek s napětím sledoval a snažil se žraloky fotografovat. Tu náhle dva zdivočelí mrňousové před Ivanem zakličkovali a chňap, jeden z nich v mžiku ochutnal Ivánkův blesk. I na ty tři metry jsem viděl to zděšení v Ivanově tváři. Myslím, že v té chvíli vůbec nechápal, co se mu vlastně přihodilo. Pro mě to ale bylo skutečné déjà vu. Na lodi se mi pak Ivan snažil sdělit, co se mu pod vodou stalo. Ujistil jsem ho, že jsem vše v detailu viděl, a že jsem byl tentokrát natolik pohotový, že jsem to i vyfotil a hlavně nafilmoval. „Zpívající“ blesk byl dle mého názoru opět příčinou nečekané agrese rozběsněného žraloka. Prohlédněte si obrázky a krátké video k tomuto příběhu.