Ne každé překvapení se musí odehrát přímo pod hladinou.

Sedím u počítače v poklidu své pracovny a ukládám úlovky, fotografie a videa pořízené na nedávné expedici do složek archivu. Dříve to byly pouze fotografie, ale nyní k nim přibyla i videa. Na své fotografické podvodní pouzdro už asi tři roky nasazuji malou kameru GoPro. Ne že bych měl ambice vytvářet podvodní filmy, ale pro osobní dokumentaci toho, co se pod vodou děje, je to docela šikovná věc. Při vstupu do vody kameru zapnu a konci ponoru ji zase vypnu. Vlastně se o ni vůbec nestarám. Kamera tiše běží a natáčí vše, co se přede mnou děje.

Než prozradím to překvapení, musím upřesnit, jak se potápěč fotograf pod vodou vlastně chová. Po zanoření nejprve nastaví své propriety do pracovní polohy. Zapne foťák, blesky a vyfotí modrou vodu, aby si nastavil expozici na danou hloubku. Pak usilovně hledá objekt, který by mohl na digitální kartu zaznamenat. Když ho najde, zalehne na dno a zaboří masku do hledáčku fotoaparátu. V závislosti na tom, je-li daný objekt zájmu atraktivní a jak se ho daří dokumentovat, může fotograf fanatik v této strnulé poloze vydržet minuty, případně hodiny, to hlaně z pohledu buddyho. „Ty ses tam zase válel hodinu u toho mrňavého kraba“ dost častá výtka při návratu na pevninu.

V tomto případě to nebylo jinak. Na první pohled celkem nudné písčité dno se po rozkoukání hemžilo mnoha zajímavými živočichy. Mě zaujaly dvě malé sépie, které pobíhaly po dně a nakrucovaly se jako modelky. Bohužel mě začal zlobit blesk, jen asi každá třetí expozice byla kvalitně nasvícena. Byl jsem tak zaujat těmi malými potvůrkami, že jsem absolutně nevnímal, co se kolem mě děje. Už to asi tušíte. GoPro, které se trochu pootočilo v držáku a nesměřovalo přímo na to co jsem fotil, ale o trochu dál, natočilo příběh, o kterém jsem neměl ani tušení.

Malá chobotnice opustila svůj úkryt a se svou zvědavostí, či hamižností se ke mně přiblížila snad na půl metru. Přišla se na mě podívat, to je jedna hypotéza, nebo si spíše přišla pro kámen, který jsem při svém vrtění o kolo sépií uvolnil z písku. Chobotnice si kámen i mě prohlídla, a když zjistila, že kámen ke zkrášlení svého příbytku neunese, vycouvala z pět do svého obydlí. Banální příběh, ale docela roztomilý.

Je obecně známo, že chobotnice všech druhů jsou neobyčejně zvědavé. Někdy na to i doplatí. Viděl jsem v Chorvatsku rybáře, kteří na obyčejný naříznutý tenisák chobotnice tahali z moře.

Co dodat závěrem. To že jsem byl doma docela v šoku vyplynulo z článku. Asi ještě jednou prohlídnu svá videa, abych zjistil, zda GoPro nezachytilo ještě něco dalšího zajímavého, co by si zasloužilo zveřejnění. Ale nemyslím si. Náhody se dějí, ale jejich četnost je mizivá.

Zde je to překvápko. Video jsem trochu upravil, a chobotnici přiblížil.